V minulém století platilo, že společenská psí plemena byla chována jen jako dekorace. Plemena lovecká, služební a sportovní byla vedena jen na určitý druh práce. Platila přísná pravidla pro chov, například feně se ponechalo jen pět nejsilnějších štěňat. V případě nezdaru s chovatelským výsledkem se zvířata vyřadila z plemenitby. Hospodářská zvířata se chovala jen pro produkci živočišných produktů. Další, která se objevovala v areálech statků nebo usedlostí a nebyla k užitku, byla lidmi nekompromisně pronásledována. Doba se však mění a s ní se mění i zákony. Dbají i na to, aby nebylo zneužíváno chovatelství, které vede až k obchodování se zvířaty. A to je dnes jedna z diskutovaných oblastí.
Chovatelé nemají volnou ruku, upozorňuje zákon
Zákon 246/1992 Sb. byl vydaný na ochranu zvířat proti týrání. V době vzniku zákona ještě nebyl tak rozvinutý chovatelský byznys kolem dnes tolik oblíbených domácích mazlíčků. Čas však ukázal, že už tehdy bylo prozíravé podobný zákon vydat. Například ošetřuje oblast citlivého usmrcení zvířat nebo jejich řádnou přepravu.
Tento zákon se zastává zvířat, která jsou v zájmovém chovu člověka a jsou přímo závislá na bezprostřední péči člověka. Avšak hospodářský efekt není hlavním účelem chovu. Jde o zvířata, která jsou chována v prostorách k tomu určených, nebo v domácnostech. Chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo se jedná o zvíře sloužící člověku jako jeho společník.
Dále zákon upřesňuje vztah ke zvířeti, které vyžaduje zvláštní druh péče v zájmovém chovu a vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky na zacházení, umístění, krmení, napájení, případně ošetřování. Když třetí paragraf shrneme, lze říci, že se zastává všech lidmi chovaných zvířat. A to také proto, že u všech uvedených druhů může častěji dojít k týrání než u zvířat ve volné přírodě.
Ochrana zvířat v zájmových chovech
Paragraf 13 stejného zákona 246/1992 Sb. jde ohledně upřesnění péče o domácí mazlíčky ještě dál. Například uvádí, že: „Je zakázáno chovat zvířata v zájmových chovech, jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích zvířat na základě dědičnosti budou zvířatům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány zvířat funkčně nezpůsobilé nebo znetvořené.“ Konec citace.
Proč je nutné pamatovat i na tyto oblasti? Především proto, aby se co nejvíce zamezilo bezcitnému chování zvířat pro případný zisk. Chovatelé, kteří se rozhodnou pro založení chovné stanice, na sebe berou veliký kus zodpovědnosti a mají nesnadnou pozici. Nemohou například donekonečna pářit příbuzné jedince a následně jejich potomky. Také u zvířat platí, že je obměna samců a samic žádoucí a nutná. Jinak hrozí, že přibude od narození postižených jedinců, u kterých je pak velký předpoklad, že budou muset být předčasně utraceni.
Lidé často podobné zkušenosti nemají. Dostávají se k nim až postupem času, kdy si chtějí domácího společníka ze zvířecí říše pořídit. To už však bývá pozdě na změnu vývoje situace. Proto by měl každý, kdo chce mít doma zvíře, nejdříve o jeho chovu načerpat co nejvíce informací.